Vlastníci již tradičně prodávají své nemovitosti prostřednictvím realitních kanceláří (RK). Většinou ani neví, že jsou zde další možnosti prodeje, a to aukcí nebo dobrovolnou dražbou. Dražba je stále považována za „donucovací prostředek prodeje“ a aukce je ztotožňována s dražbou. V lepším případě je aukce považována za exkluzivní prodej uměleckých či historických předmětů.
Domnívám se, že hlavním důvodem, proč vlastníci prodávají nemovitosti prostřednictvím RK, je obrovské množství realitních makléřů. Dle kvalifikovaných odhadů se u nás snaží živit touto profesí cca 15 000 lidí. Tedy realitní makléř doslova číhá na každém rohu. Šlo o živnost volnou, kterou mohl provozovat každý. Oproti tomu koncesovaných dražebníků je pouze několik desítek. Nejenže musí mít koncesi, ale i vysokou pojistku, která kryje jejich odpovědnost za škodu. V případě koncese na všechny typy dražeb je to minimálně 35 miliónů Kč.
Podle mého názoru RK není nastavena tak, aby prodala nemovitost za nejvyšší cenu. Je to tím, že realizuje prodej za nabídkovou cenu prvnímu zájemci, který se objeví. Realitka nedělá žádná výběrová řízení, nenutí zájemce k licitaci, k navyšování nabídek. Připomenu slogan jedné RK: „Umíme prodat Vaši nemovitost rychle.“ Já si vždy odpovím: „Ale za kolik?“.
RNDr. Jiří Bureš, Ph.D., statutární ředitel BFT Management, a.s. a předseda představenstva Komory dražebníků ČR
